Říjen 2010

Koleje leskly se

30. října 2010 v 23:18 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Koleje leskly
se ve světle uličních lamp,
když mě elektrika
nesla do nitra noci.

V hlase jsme hlesly
s panákem Tequily, co nám
přinesla panika
po locích
vývaru z pelyňku.

Louží
se plouží
a ploužila
touha po mužích
a naděje zvířeného strachu
(z nepoznaného).

Koleje leskly se ve tmě,
když jsi jen pro mě
udělal, co se nesmí.

Pak celý vesmír
točil se ve víru tance
a na dně sklenky
zkalily poslední šance
linie tenký
lásky
(k Tobě).

Leonard Cohen- distingovaný gentleman s duší lyrika

23. října 2010 v 16:15 | Iréne |  Irène
Když se řekne jméno Leonard Cohen, všichni si zajisté představíme pohublého mužíka v klobouku, kterak v pokleku děkuje vstávajícím davům, které uchvátil svým písničkařením. So long Marienne, Dance me to the end of the love, Demokracy nebo Waitting for the miracle. To jsou Leonardovy nejznámější písně, které za skromného doprovodu vokalistek mistrně zpívá svým charismatickým basem…..
cohen4

Nicméně málokdo ví, že pan Cohen je nejenom světovou obdobou našeho Jarka Nohavici,ale že jeho umění sahá mnohem dále a hlouběji. Od mládí koketoval s hudbou, nicméně jeho velkým snem bylo stát se spisovatelem,což se mu podařilo.
V šedesátých letech publikoval dva romány Nádherní poražení a Oblíbená hra. První zmíněný je považován za jeden z nejlepších románů své doby a jak už to tak bývá, potýkal se na své cestě ke slávě s ostrým lamentováním ze strany kritiků, kteří jej odsuzovali pro otevřený sexuální obsah.
Neméně známé jsou však Cohenovy básnické sbírky: Kořenka země, Porovnejme si své mytologie a Květiny pro Hitlera, která vznikla v období, kdy se Cohen přestěhoval na řecký ostrov Hydra. A právě z těchto sbírek vám přináším ukázku toho nejlepšího, co básnický brk Leonarda Cohena stvořil…….


Městský Kristus

Vrátil se z nespočetných válek,
slepý a beznadějně zchromlý.
Teď trpně snáší jekot tramvají
a v podnájmu na Peel Street odpočítává věky.

Drží si ho tu jako žida u dvora,
poradce přes vichřice a zhouby morových ran.
A nikdy nekráčí po moři s ostatními
a nepřidá se k jejich smutným pouličním hrám.

Dopis
cohen3


Jak jsi vyvraždila svou rodinu
mne vůbec neleká
když tvá ústa putují po mém těle.

A přitom znám tvé sny
o městech v rozvalinách a pádících koních
o slunci jež s příliš přibližuje
o nikdy nekončící noci

ale vůbec mne to neleká,
když ležím vedle tvého těla.

Vím, že venku zuří válka
že ty vydáváš rozkazy
že někdo rdousí děti a stíná vojevůdce

ale krev mne vůbec neleká
když neposkvrní tvé tělo.

Chuť krve na tvém jazyku
Mne neděsí
Když ti nořím ruce do vlasů

Nemysli si že nevím
Co se stane
Až budou vojáci pobiti
A běhny vyhlazeny mečem

A tohle píšu jen abych tě oloupil

Až jednoho dne moje hlava
Bude viset a krvácet s ostatními vojevůdci
Na bráně tvého domu

Pochopíš že jsem to všechno předvídal
a vůbec mne to nelekalo.


cohen6

Říkám si, kolik asi lidí v tomhle městě

Říkám si, kolik asi lidí v tomhle městě
bydlí v podobně zařízených bytech.
Když se pozdě v noci dívám na protější domy,
přísahal bych, že vidím v každém okně tvář,
která se dívá do mé tváře,
a když se obrátím,
říkám si, kolik se jich zase vrací k psacímu stolu
a skládá tuto báseň.







Nemusíš mě milovat

Nemusíš mě milovat
jen proto
že jsi součtem žen
které jsem kdy chtěl.
Narodil jsem se abych ti byl v patách
noc co noc
i když jsem jen
množinou mužů kteří tě milují.

Potkávám tě u stolu
držím tvou zaťatou ruku
ve velebném taxíku.
Probouzím se sám
s rukou na tvé nepřítomnosti
v hotelu Odříkání.

Všechny tyto písně jsem napsal pro tebe
Zapálil jsem červenou a černou svíci
ve tvaru muže a ženy
Spojil jsem kouř
dvou pyramid santalového dřeva
Modlil jsem se za tebe
Modlil jsem se abys mne milovala
Modlil jsem se abys mne nemilovala


Ten kdo jí maso

Ten kdo jí maso
se potřebuje do něčeho zakousnout
Ten kdo nejí maso
se potřebuje zakousnout do něčeho jiného
Pokud vás tato myšlenka zaujala byť jen na okamžik
jste ztraceni.


Už se mi nejlíp nedaří

Už se mi nejlíp nedaří
v řemesle verše
Lépe si vedu v šatně se Sárou
Ale dokonce ani v téhle náhradní říši
už se mi nejlíp nedaří
Postrádám milost
své vlastní pozornosti
Kdo mohl předvídat
že srdce stárne
tím jak se jiných srdcí dotýká


Vítej doma
cohen5


Vítej doma
ujmi se svého království
ty dívky na tebe zapomněly
Marianne zůstane
krásným a tajuplným jménem

kdykoli je uvidíš napsané
Nuže vejdi všechny ty podivné krajiny
jichž jsi se zřekl
jsou stále jenom tvé
nemohl jsi je směnit
za úřad kněze či za zlato nebo za revoluci
Pojď se projít po osmé avenue
řekni někomu o cigaretu


Nikdo se nedívá

Úžasná noc
úžasná žena
vzali se v zimě
rozešli se na jaře
zahodila svůj svatební prsten
do Jezera rozhodnutí
šla dál
šel dál
potkali se znovu
na jihu Francie
žila sama
ale ve velké kráse
zjevil se jí
jako žabák
vyhnala ho z 18. století
myslí na ni stále
ale v zimě
mu přeskočí
chodí sem a tam po pokoji
prozpěvuje si Hanka Williamse
policajti mu lepí pokuty na auto
odklízeči sněhu
zavalí auto sněhem

nakonec ho odtáhnou
na obrovské bílé pole
zmrzlých psů



Poslední šetření

Je mi bezmála 90
Každý z těch co znám už umřel
s výjimkou Leonarda
Ještě stále ho můžete spatřit
jak se šourá se svou láskou
cohen1