Březen 2010

Slyším...

17. března 2010 v 15:29 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Slyším dech
tvých silných paží,
když se snaží
obejmout mě na zádech...

Cítím tvoje
tichý slova
na svý kůži znova -
a zas ty touhy moje...

Šeptal jsi mi o naději,
že určitě - či snad? -
nesmíme se milovat,
zatímco se v tobě
chvěji
v týhle divný době.

Slyším tep
těch dvou očí,
jež uvnitř noci
pozbyly
svůj slepý běh -

jen ty kroky
pořád slyším.
Zbytky sebe
hodím myším
a pudu dělat, že ty roky
nikdy nebyly...

Těžký nohy

8. března 2010 v 22:04 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Těžký nohy
po dni venku
srdce bolí
pro ty,
co snad zapomněli

Tři parohy
na truc lháři,
vhodný vlohy
pro klid duše
a smích v tváři

Miluju tě K SMRTI,
řekla suše
a polkla ten svůj hřích

Těžký nohy
po tý noci,
kdy všechno spálil líh

Vábivé ticho

8. března 2010 v 21:53 | vložila Miss Blanche |  Citujeme dle správných bibliografických citací...
"Svět má svůj vlastní život. Nic z toho, co děláme, jej neovlivňuje. Jde pořád dál a dál a nikdy se neohlíží, není si vědom minulosti, nestará se o budoucnost, nikdy nezaváhá ve svém neúprosném postupu časem. Kdyby život neměl na konci smrt a kdyby smrti nepředcházel život, ani jedno by nemělo význam Musíme umírat, jinak budou naše životy bezvýznamné."

SIMPSON, Joe (2009): Vábivé ticho. Jota, Brno, s. 202.

Smutná krása šedých hřebců

6. března 2010 v 15:12 | Iréne |  Irène
Smutná krása šedých hřebců
křičí pod kopyty deflorované země,
co krví zrudla,
zatímco Tys do vitríny schoval
novou trofej
z dostihů.

Smutná krása šedých koní
se vytratila v obdivu zhaslého nebe
tisíců žen,
ve vzpomínkách tiše voní.

Zašlá krása vetchých starců
Ti nezabrání,
abys znovu a znovu
napříč pokojem
krvácíš stopa
toho Tvého mám Tě rád.