Leden 2010

HALAS, František (1966): Verše. Hlad. Československý spisovatel, Praha, s. 38

29. ledna 2010 v 0:43 | vložila Miss Blanche |  Citujeme dle správných bibliografických citací...
Přes štěstí vidění
tak slepý
Přes dar slyšení
tak hluchý

Ve větru list v lásce sám
v tenatech pták v dešti zpěv
v růži červ v naději klam
v hrdle pláč v slovech krev

Přes štěstí vidění
tak slepý
přes dar slyšení
tak hluchý

Toho večera

27. ledna 2010 v 0:50 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Toho večera
smála jsem se
z plných plic
a tak trochu vzrušením
Milovat jsem nesměla -
chtěla jsem však víc.
Já, neměla tušení...

Nebyla to nevěra
nebyl ani čas
vlastně vůbec na nic,
když svlékl mě
z mých ratolestí
jak pšeničný klas
a v úplňku měsíc
dozrál v polích.
Já, neměla tušení...

Toho večera
byli jsme moc zkušení
na dvojhlas
se skromností
a touhou pro hřích.
Já, neměla tušení...
...o bolesti...

Horký slzy

23. ledna 2010 v 11:55 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Horký slzy
v tváři zmrzlý -
snad mě znáš
příliš brzy
Že to mrzí
a modrý oči
mojí touhou
máš
tolik dlouho

Kousek duše
či snad duši
a v předtuše
v černym snáři
měla slzy
zase v tváři

Prý mi sluší
horký slzy
když stydnou uši
něco tuší
moje múzy
zpity vinnou
nevinností
políbily jinou

Pijáci absintu

17. ledna 2010 v 9:56 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Znovu se v anotaci vracím ke dvěma starším básním (Pověz, jsi-li štěstí či neštěstí aneb Duše černá a Noc jako dech), abych připomněla, že mladičká básnířka ve mně dřímající, se občas ve svých dílech obrací sama k sobě. Pijáci absintu nejsou výjimkou. Hezké počtení a hodně kritiky!

Prokletá Básnířko
snad tajně snímáš
masku z tváře
když snové snáře
otevíráš
a sobě si lhářem
zachtěla být

Pijáci absintu
vpluli té noci
na bárce osudu
z vlastního (ne)studu
smočili rty ve tvých bocích

Mělas' je chtít!

Pak brázdili ulice
bez žalu v krocích
pro smělý pocit
ze záchytné stanice

pijáci absintu
již nesmějí pít...

Propít

14. ledna 2010 v 22:05 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Dlaní můj pohyb
v jediný splyne
svým sladkým splínem
musím dnes propít
rozkouslý ret

Uprostřed sněhu
z večera zvána
v mrazivá rána
musím dnes propít
ledový led
a
...
Tvou hořkou něhu


Až teprve...

12. ledna 2010 v 22:16 Citujeme dle správných bibliografických citací...
Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována..." William Shakespeare

Hořím

12. ledna 2010 v 9:30 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Hořím
jako tráva
seschlá žalem,
nevinností
Chtěla utopit se málem
v louži krve vlastní
majíc na to práva

S nateklou dásní
v drsné poušti -
hořím -
neodpouštím
opuštěné verše v básni

Hořím,
co Fénixův popel
na kraji světa
Chybí mi věta
a levný hotel

Je to pasé
Prosím, zhasni
hořím
ve své kráse!

Básníkova mršina

10. ledna 2010 v 12:40 | Iréne |  Poetické zákoutí
Rozechvělou špičkou pera
mi přejížděl
po nahém těle
a psal básně.

Způsobil rozkoš i bolest,
když přidělal si nožem
další čárku
na zeď.

Po nehybných žebrech
stekla krev
a pak líbal mě
už bez dechu.

Napříč pláčem
mě svlékl
jako desítky jiných,
které si skládal do veršů.

Renesančně- villonovská balada

8. ledna 2010 v 14:25 | Iréne |  Poetické zákoutí
On u mých nohou stál
a touhou hynul,
na mé struny hrál
a z harfy zvuk se linul.

Když v očích viděl žal,
co nepominul.
To stěží miloval,
když žízní nezahynul.

V déšť mi přísahal,
jímž smýval svoji vinu.
Sám sobě lhal,
když zapomenul.

Jak bohém bez poskvrn
z plátna malíře.
A jednoho rána
z chrabrého rytíře
pouhá kurtizána.

BONDY, Egon (1990): 19.8.1988. Básně 1988 aneb Čas spíše chmurný - Odplouvání. Inverze, Praha. s.23

6. ledna 2010 v 13:05 | Miss Blanche |  Citujeme dle správných bibliografických citací...
"Přecházely žhavé dny jeden za druhým
léto se probudilo ke konci srpna
žně přikvačily za tři dny
a posečená pole už zčásti znovu zoraná
zvala k bloudění krajinou pod hořícím sluncem
kamkoli - někam - pryč
jen se nevracet

Jen se nevracet! Celý život je pryč
a jen se nevracet
Celý život byl prožit a bylo to promrhání
jen se nevracet
promrhání nebylo ani promrdání
jen prochlastání a stejně to nepomohlo
nevedlo to k ničemu z toho, co to slibovalo

Jen se nevracet! Co jsem potkal cestou
byla jen hrůza, která mne stokrát obešla"