Prosinec 2009

Zimně zimní (17.12.09)

19. prosince 2009 v 16:01 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Miluju, když se vločky třpytí
proti černý obloze
Mám korálky na noze
svý a lehkostí je bytí

Mrznou mi kosti
lícní
to miluju
když led skřípe
a v němosti
tupé
směju se lítosti

Plicní
sklípky
zlehka chřadnou
s hlavou chladnou
miluju zimu a
křivky
noční
krajiny

Divnej den

9. prosince 2009 v 22:38 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Divnej den.
Kolik nadějí přikryje mě něhou?
Tucet sukní ve skříni zpívá o nenávratnu věcí minulých.
A já chtěla s duší smělou
rozčtvrtit ty touhy, které mi zmizely pod polštářem.
To sladký ovoce chutnalo i včera jako líh,
když byls hvězdářem
a milovals každou, která zářila pro tvé nahé tělo.

Dneska je ten divnej den -
to včera se vše smělo -
dneska je to jenom sen,
co protekl mi mezi prsty.

Ptala jsem se, jestli víš,
když mé ruce proletěly
nad tebou a nade mnou ty tvé.
To hvězdy jsou dnes výš,
když nevědomky osaměly
uprostřed černého dne,
v kterém tiše spíš.

Vražda z afektu

3. prosince 2009 v 14:07 | ukradeno z amatérské poezie |  Citujeme dle správných bibliografických citací...

Té noci byl Měsíc rozlícen
vztekle seknul srpem
jenž nebohé obloze
rozpáral ploché břicho.

Nejprve se vyřinuly hvězdy
v jejich závěsu
nekonečné ticho.

***

O. L.

Zase se svlékáš
že nemáš co říct nahlas
a přes veškerou snahu
ti cukají koutky

Ani tentokrát se na ta prsa
nemůžu dívat jinak
než se dívám na svá
odrážíš se na mně
a v zákopech
se nestřílí

***