Září 2009

Co nesmyje vítr, rozfouká déšť...

18. září 2009 v 22:45 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Černou rosou s tváří plachou
v ranní kávě
a na křídlech anděla -

na rtech píseň jitra zlatou.

Vybrala si vybíravě,
koho si jen zachtěla.

Podzim sbíral listů slzy
v čele dívčím.
Nebylo-li pozdě, tak snad příliš brzy -
na boj s NIČÍM.

To vítr noci
v duši sténá
a v jeho konci
probudí se žena.

Však věřila vždy v jednu lež -
co nesmyje vítr, rozfouká déšť...

Na ostro

18. září 2009 v 19:02 | Iréne |  Poetické zákoutí
To zas jednou jeden
večer přišel
a ráno odešel
(sex) bez ponožek
bez čísla.

A až přijde někdo jiný
s pozváním na kafe,
asi mu řeknu:
víš,
jsem na to moc stará...

Zpověď

7. září 2009 v 7:52 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Proskočila jsem oknem v pátém patře
a na křídlech iluze povznesla se k podsvětí.
V tichosti řeky já skryla své chtíče
a v němotě svojí psala se v závěti.

Milovala jsem a chtěla být milována
a na křídlech věčnosti objala Tě v pase,
jako Prometheus ke skále - přikována -
a v kamenné místnosti hlesla jsem v hlase.

Proskočila jsem oknem v pátém patře
a na křídlech touhy slíbala jsem slzy
z vlastní tváře,
jež smála se i lkala.

Chtěla jsem vše hned a snad i příliš brzy,
že sebe v lháře
chtěla jsem mít a sama sobě jsem se zdála.

Neprodejná holka (srpen 2009)

7. září 2009 v 0:29 | Blanche |  Poetické zákoutí
Cigaretu mezi pysky
a černý humor,
co mi zbývá?
Jedna lahev skotský whisky,
žlutej velbloud
z duše zpívá.

Dolejte mi vína
bez otázek, odpovědí.
Mokrá voda
v hlíně vzlíná.
Nejsem holka,
co se prodá.

Dolejte mi vína
na nudu a na kuráž!
Není ničí
moje vina,
sebelítost, naivita,
co mě ničí.

Cigaretu mezi pysky,
trocha smutku,
co se skrývá
Druhá láhev skotský whisky,
jeden joint a jeho tělo,
co mě mívá.