Červen 2009

Neptal ses

29. června 2009 v 23:05 | Miss Banche |  Poetické zákoutí
Neptal ses, přesto jsem vešla.
Neptal ses, přesto tiskla jsem jen
sebe ke tvé hrudi.
Neptal ses, a já tebou protekla
jako půlnoční den,
co do duše studí...
Neptal ses a já tě políbila
na tváře.
Neptal ses, jaký sen,
zdál se mi, když na křídlech motýla
vzlétla jsem
do snáře
a viděla Tebe.
Neptal ses, jestli smíš.
Neptal ses, jestli chci.
Neptal ses na nic,
když zmodralo nebe.
Neptáš se, když
vedle mě spíš.

Vzplanutí

28. června 2009 v 0:18 | Markýza de Sath |  Poetické zákoutí
((Anotace: Není to zrovna veršované.. Spíš jen takový výkřik do tmy:) Pocit vyjádřený nesouvislým obrazem, který ve mě vyvolal jeden tvor, jehož jméno zůstane nevysloveno.. No, nevím je-li to vůbec k uveřejnění, ale budiž.. ať ze mě taky padá něco současnějšího než pár let zpátky :))


V noci mě navštívil anděl.. Promluvil.. a jeho šepot se nesl ozvěnou až do nitra země.. Ohnivý gejzír pohltil oceány nicoty a v troskách nevíry odlétlo dědictví pekel.. Myšlenka, motýlu noci nepodobná, vzplála uprostřed měsíční krajiny.. probuzena z věčného spánku krůpějemi rosy.. hlubina zrcadel zaleskla se nejistě v příslibu svítání..

(červen2009)

Dejá vu

19. června 2009 v 11:55 | Miss Blanche |  Miss Blanche
Anotace: Dovolím si malou poznámečku k následující próze. Totiž nemůžu si jí odpustit, jinak by to vypadalo, že jsem prostě zase NĚCO napsala, aby to prostě bylo napsané... Dneska jsem napsala věc, která mě zaujala svou banálností. A právě proto si myslím, že se v ní, byť ve značných obměnách, většina čtenářů najde. Tahle VĚC nemá pointu, ani vyvrcholení, ani zápletku, je to prostě jenom Dejá vu, které mě dnes k ránu navštívilo a neptalo se, jestli může dál.

Venku pršelo a já měla náladu pod psa. Lépe řečeno - dost mizernou náladu na to, abych se dokázala přemoct ke smíchu. Vlastně k němu i tak nebyl důvod. Náhle se setmělo a v tom mizerném dešti jsem procházela končinami hlavního města, mezi paneláky, skrze proudy lidí, kteří pochodovali jakoby bez duše. Jakoby jim poslední myšlenky vysála beznaděj kroužící nad městem v té podivné době. Když jsem vplula do přítmí nějakého domu, pouliční lampa zběsile zamrkala na znamení své ctižádosti.
Nechápala jsem vůbec nic. Nechápala jsem, proč ti lidé kolem chodí, aniž by si všímali svého okolí. Zcela zamyšleni do svého vysátého vědomí blouznili po chodnících s hlavou svěšenou ke špičkám palců u nohou. Déšť bubnoval do parapetů a soumrak byl nekonečný téměř jako, kdyby se Země náhle zastavila a neměla již nikdy procitnout. Pravděpodobně odtud pocházel můj pocit nevšedního pesimismu. Točila se mi hlava ve víru vlhkého vzduchu, až jsem se musela opatrně opřít o zábradlí na chodníku. Kolem mě prošla obtloustlá paní s miniaturním psem, který mi připomínal japonskou bonsai v rozpuku. Když jsem se vzpamatovala z toho přeludu, vydala jsem se k pasáži. Nevím, co mě k tomu přimělo, neboť při pohledu na zříceninu socialistického kulturního střediska se mi vybavila několikrát vypálená stará pošta na Jižním Městě. Ten dům nemohl věstit nic dobrého. Snůška potenciálního zla mi otevřela náruč a já vklouzla dovnitř skleněnými dveřmi, jaké v těchto stavbách bývají.
Tma uvnitř mě překvapila. Alespoň tu nepršelo. Přesto se venku kapky deště rozbíjely o asfaltové chodníky a znepříjemňovaly lidem jejich trpký život. Po chvíli, co jsem se rozkoukala, uzřela jsem na konci pasáže v osvětlení obchodů dvě mužské postavy. Byli to dva přátelé, což jsem usoudila z toho, že k sobě byli milí a vzájemně si nabídli cigaretu. Pomalým krokem směřovali ke mně, načež mi problesklo hlavou, že se něčím tomuto světu vymykají. Byli úplně obyčejní, jako já. Neměli vysáté myšlenky, bavili se o všedních věcech z "mého světa", usmívali se, kouřili cigarety, hlavu měli zpříma a jediné, co je možná trochu štvalo, byl ten zatracený déšť. Čím více se přibližovali, nemohla jsem se hnout z místa, kde jsem se prve zastavila. Pasáž byla stále ztemnělá, za prosklenými dveřmi stále stejný déšť, který, nebýt toho podivného výjevu dvou lidí, by mě zcela jistě přivedl k šílenství.
Jeden z mužů byl o dost menší, skoro jako já. Ten vyšší, měl zas širší pas a pivní břicho. Přestože jsem ještě nějakou chvíli nemohla rozpoznat jejich tváře, věděla jsem, že je dobře znám. Věděla jsem, že jdou ke mně naprosto cíleně, jako, kdybychom tu měli "rande" a já sem, aniž bych si to uvědomovala, přišla kvůli tomu. Vysvětlovalo by se tím, proč jsem nevěděla z jakého důvodu mě přitahovala ta pasáž.
Jsou to oni. Polil mě studený pot. Menší muž ke mně přišel a bez rozpaků mě políbil. Volnou rukou mě chytl, jak se držívají milenci, a vyšli jsme z pasáže ven. Na ulici stále pršelo a všichni jsme tím počasím byli znechuceni. Lidé byli pořád stejní, soumrak byl pořád stejný a my šli ulicí do neznáma.
Ráno mě probudil šedý stín oblohy, jejíž nemilosrdné kapky se tříštily o okenní parapet. Panelová monstra se topila v mlze a zuřivý déšť mě přiváděl k šílenství.

In The Embrace

12. června 2009 v 10:20 | Miss Blanche |  Cizojazyčná literatura
In the embrace of my palms
You pretend a small boy
With closed eyes
And young girl
Lying alongside
As a clear toy...

In the grasp of your palms
I've dreamed up
You as an Angel
With a beautiful mind
Hidden behind
Your modesty...

Polsko - české přátelství s Čechomorem, Nohavicou a Warsaw Village Band

11. června 2009 v 16:22 | Miss Blanche |  Miss Blanche
Když jsem se v neděli vrátila od bráchy z Moravy a zavítala tak po dvou dnech na internet, nemohla jsem uvěřit vlastnímu zraku. Na oficiálních stránkách mého oblíbeného Čechomoru se znenadání v sekci koncerty objevila informace o středečním vystoupení na akci nazvané Slavnosti svobody 89/09, jež se měla uskutečnit ku příležitosti prvních "svobodných" voleb v Polsku v roce 1989 na půdě polského velvyslanectví ve Valdštějnské ulici na Malé Straně. Bez zaváhání jsem se rozhodla, že se na akci doslova musím vypravit. A to nejen kvůli vstupu gratis, nejen kvůli Čechomoru, ale především také kvůli vyhlídce na nevšední hudební zážitek v podání dvou polských kapel a také avizovaného Jarka Nohavici.
Co člověka napadne jako první, když se odhodlá na akci takovéhoto formátu? Sehnat kamarády a přátele, aby byla atmosféra co nejpříjemnější. Ovšem, zapomněla jsem, že je na většině škol zkouškové období a už vůbec mě nenapadlo, že všichni, kterým jsem psala, mají zkoušku ve čtvrtek ráno. Jenže jsem byla plna odhodlání, že tam prostě musím jít za každou cenu. A tak jsem se po chvilce přemlouvání ve středu odpoledne vydala prosluněnou Prahou na Malou Stranu.
Jakmile jsem objevila Valdštejnskou ulici, nebylo pochyb, že jsem na správném místě. Dav lidí všech možných národností, zejména Čechů a Poláků, se těsnal na chodníku a částečně blokoval rozzuřené řidiče aut tudy projíždějící. Bylo mi blbé stoupnout si na konec té široké neorganizované fronty, tak jsem prošla po silnici, jakoby se nechumelilo téměř dopředu a netrpělivě čekala, až se otevře brána do Fürstenbergovy zahrady.
Nastala tlačenice s pochybnostmi typu, jestli lze propašovat lahve s vodou. Davem se však proneslo jen: "Hlavně žádný sklo! Žádný sklo, jasný?! Pošlete to dál!"
Po vstupu do areálu jsem si prokousala cestičku na volné místo pod podiem a již jsem nerušena poslouchala první tóny polského Lao Che. Tato kapela byla představena žánrově jako směska progresivního rocku, ska, metalu a folku. Dlouho netrvalo, než se všechny vyjmenované žánry vystřídaly a publikum, natěšené na Čechomor, se unavilo. Vytleskat přídavek od Lao Che byl porod, snad právě kvůli Čechomoru.
Úderem osmnácté hodiny přišel na pódium cimbál a za ním již Radek Pobořil o francouzských holích (tuším, že prodělal nedávno nějakou operaci), Karel Holas a Franta Černý. První tóny Mezi horami zvedly poslední sedící posluchače z krásného upraveného trávníku a všichni se jali zpívat z plných plic. Mé nadšení bylo násobeno tím, že jsem se po dlouhé době chození na koncerty Čechomoru dostala do první řady. Jak říkám: Když Čechomor, tak jedině v první řadě! Zanedlouho se k trojici připojila pětice tzv. cimbálovky Martina Hrbáče. Majstr Hrbáč hned začal původní verzí Velických zvonů, které byly následně interpretovány v podobě, jakou znají posluchači Čechomoru již mnoho a mnoho let. Před samotným závěrem nám také bylo dopřáno poslechnout si neuvěřitelné umění Petra Pavlince, jakožto velmi nadaného cimbálového hráče. Klasické zakončení Starou Pivničkou pak bylo ještě nastaveno přídavkem Aj, čo ně dáš. Tak skončila Čechomorácká euforie.
Zatímco fanoušci běželi za pódium pro Frantovy podpisy a fotografie do rodinných alb, na scénu se připravovala druhá polská kapela Warsaw Village Band. Mnozí ji zde vychvalovali jako polský ekvivalent Čechomoru. Já jsem však toho názoru, že Čechomor je originální a Warsaw Village Band je zrovna tak originální. Zpěv violoncellistky se zdaleka nedal srovnávat s hlasem Franty Černého (v dobrém slova smyslu). Je to zas něco úplně jiného, ačkoli bychom obě kapely mohli zařadit do jakéhosi prapodivného folku. Nechci to ale záměrně škatulkovat. V programu Slavností svobody jsme se například mohli dočíst o ocenění "Kapely z vesnice Varšava" prestižní BBC World Music Award 2005. Ovšem musím ještě podotknout jednu informaci ze zákulisí, která mě velice potěšila. Když právě František Černý z Čechomoru pořádával nějaké hudební festivaly, pozval tenkrát kapelu Warsaw Village Band, které se u nás natolik zalíbilo, že od té doby jezdí do České republiky pravidelně hrát.
Vyvrcholením hudebního programu mělo být vystoupení Jarka Nohavici a polského písničkáře, který dlouhou dobu překládá Nohavicovy texty do polštiny. Nejprve vystoupil sám Tolek Muracki se svou kapelou a na úvod zahrál Jarkovo Dokud se zpívá v polské verzi. Po zhruba třičtvrtě hodině ho pak vystřídal dlouho očekávaný písničkář, jehož, jak mnohokrát zmínili moderátoři, nemusí nikdo představovat.
Jarek Nohavica začal své vystoupení kompromisní Těšínskou. Jeho vystoupení se vyvíjelo v duchu, jak jsem jej znala z televizních či audio záznamů. Viděla a slyšela jsem jej na živo úplně poprvé v životě a zážitek to byl vskutku nevšední. Nohavica neklamal, když zapomněl text jedné z neprofláklých písní, a překvapil závěrečným Petěrburkem v polském i českém podání. Třešničkou na dortu pak byl jedinečný výstup s improvizovaným skládáním veršů typu: "Praha je krásné město, Ostrava taky, nad oběma městy jsou stejné mraky, ...".
Celý večer byl v pauzách při zvučení kapel doprovázen dokumentárními filmy k událostem roku 1989, o městě Varšavě, apod. Prostor dostala také nehudební vystoupení umělců z V.O.S.A. a povedená fireshow v podání Pa-li-tchi.
Po ohňové show se navzdory pokračujícímu promítání filmů velký dav diváků rozprchl do ulic Malé Strany. Já jsem využila teplého večera k procházce po Mánesově mostě a po nábřeží jsem proplula mezi davy turistů až k Tančícímu domu. V hlavě mi zněly nové melodie skupin Lao Che a Warsaw Village Band a staré známé melodie Nohavici a Čechomoru, jež mě až do rána hřály u srdíčka. Protože tak dobře povedenou akci jsem dlouho nezažila, musím konstatovat, že ti, kteří tam nebyli mohou jen litovat a závidět. Zároveň se už teď mohou těšit na letní festivaly (od Benátské noci až po České hrady), kde vystoupí jejich oblíbení interpreti. Ovšem nic nenahradí tuto naprosto jedinečnou kombinaci polských a českých muzikantů s oslavou "svobody," jejíž první podnět přišel v roce 1989 právě z Polska.
V krásném prostředí Fürstenbergovy zahrady před polským velvyslanectvím, troufám si říci, si každý přišel na své a nikdo nebyl zklamaný. Dík za každou takovou akci, kde jsou lidé k sobě milí, hraje dobrá (co dobrá, nejlepší!) hudba a organizátoři přejí dobrou noc :-).

Rašeliniště v povodí Sázavy

11. června 2009 v 12:54 | Miss Blanche |  Přírodní vědy

1. Úvod - co jsou to rašeliniště a jejich druhy

Rašeliniště jsou území, kde se hromadí organické látky odolné vůči mineralizaci. K tomu dochází v místech s nadbytečnou vlhkostí (například se zvýšenou hladinou podzemní vody) a za následných anaerobních podmínek.
Obecně se rašeliniště dělí na ombrotrofní a minerotrofní. Zatímco ombrotrofní rašeliniště neboli vrchoviště získávající málo mineralizovanou vodu ze srážek vznikají při nižších teplotách za oligotrofních podmínek, rašeliniště minerotrofní (slatiny a přechodová rašeliniště) jsou sycena eutrofní povrchovou či podzemní vodou a vznikají při vyšších teplotách. K minerotrofním rašeliništím také patří pojem rašelinná louka, jejíž rašelinný profil sahá do hloubky 0,5 metru.

2. Rašeliniště v povodí Sázavy

Nejvýznamnější rašeliniště povodí Sázavy se nachází na území CHKO Žďárské vrchy. Přestože je většina rašelinišť Českomoravské vrchoviny minerotrofních, právě rašeliniště v NPR Dářko a v NPR Radostínsé rašeliniště zasahující do povodí řeky Sázavy jsou typu přehodového vrchoviště.
Vznik některých rašelinišť na Českomoravské vrchovině se klade dokonce až do období pozdního glaciálu (13 - 10 tis. let BP), jinak rašeliniště vznikala ve starším a středním holocénu.
Do povodí Sázavy jsem začlenila přibližně 16 přírodních památek, přírodních rezervací a národních přírodních památek, které se váží na rašelinné louky a oblasti říčních niv či rybníků, kde dochází k rašelinění. Většina z nich se nachází na území okresu Pelhřimov a Žďár nad Sázavou. Rašeliniště v pravém slova smyslu jsou zde pak tři, a to: PP Rašeliniště u Vintířova a v CHKO Žďárské vrchy zmíněné NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště.

2.1 CHKO Žďárské vrchy - NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště

Protože se dvě nejvýznamnější rašeliniště povodí Sázavy nachází v CHKO Žďárské vrchy, zmíním tedy, jaké podmínky zde ovlivnily jejich vývoj. Z klimatického hlediska se jedná o oblast chladnější a vlhčí, přičemž průměrný roční úhrn srážek dosahuje 650 - 875 mm. Díky vyššímu úhrnu srážek a vysokým hodnotám součinitele odtoku byly Žďárské vrchy vyhlášeny za chráněnou oblast přirozené akumulace vody.
Národní přírodní rezervace Dářko, vyhlášená v roce 1933, je s rozlohou 65 ha nejrozsáhlejším rašeliništěm zasahujícím do povodí řeky Sázavy. Nachází se v nadmořské výšce přibližně 620 metrů jižně od obce Radostín. Rašeliniště vzniklo na podloží vápnitých pískovcových křídových sedimentů a kvartérních písčitých a jílovitých pokryvů zarůstáním mělkého preboreálního jezera. Jeho vody bifurkují do povodí Sázavy a Doubravy. Rašelinné vrstvy dosahují hloubky až 8,6 metrů! Je zde zaznamenán výskyt borovice blatky (Pinus rotundata), jediný v rámci Českomoravské vrchoviny.
Okolo roku 1480 byl v okolí dnešní rezervace založen rybník Velké Dářko a haťové cesty vedoucí po jejím okraji.
NPR Radostínské rašeliniště, které bylo vyhlášeno v roce 1987 (tedy o více než půl století později po NPR Dářko), se nachází 1 kilometr od obce Radostín v nadmořské výšce okolo 620 metrů. Rašeliniště vzniklo na stejném geologickém podkladu jako Dářko. Vody Radostínského rašeliniště taktéž bifurkují do povodí Sázavy a Doubravy. Oblast je svými parametry téměř shodná s Dářkem, až na rozlohu a hloubku rašelinných vrstev dosahující sotva poloviny vzácného rašelinného ložiska Padrtiny v NPR Dářko - přibližně 3,3 metry.
Od středověku se na okraji rezervace nachází rybník Malé Dářko, v jehož pobřežní zóně jsou mokřady a porosty vysokých ostřic. V Radostínském rašeliništi probíhala až do 1. světové války těžba rašeliny, avšak narušené území v závislosti na přírodních podmínkách (výška hladiny podzemní vody) začalo sekundárně zarůstat.

2.2 CHKO Žďárské vrchy - ostatní rašelinné louky

Na území CHKO Žďárské vrchy se nachází celá řada oblastí, které můžeme definovat jako rašelinné louky. Právě touto oblastí však prochází hlavní evropské rozvodí a dochází k odvodňování do úmoří Černého moře řekami Svratkou či Jihlavou a jejich přítoky, a do úmoří Severního moře přítoky Labe - Doubravou, Chrudimkou a Sázavou. Do povodí Sázavy pak kromě již zmíněných dvou rašelinišť chráněných jako národní přírodní rezervace spadá několik PP a PR, které zahrnují zrašeliněné louky.
Všechny zmiňované oblasti se nachází na rulovém podloží strážovského moldanubika proterozoického stáří. Mezi nejvýše položené patří PP Sklenské louky a PR Olšina u Skleného zasahující nad 720 m n.m. Obě oblasti jsou odvodňovány Sklenským potokem, na jehož meandrujícím toku se před ústím do Sázavy nachází PP Světnovské údolí. Vedle porostů olšin jsou zde na vlhkých vrchovištích rašelinných luk například společenstva ostřic.
Plošně nejrozsáhlejší oblastí s rozlohou okolo 10 ha je PP Louky u Černého lesa, kde se v údolní nivě podél meandrujícího Stržského potoka nacházejí společenstva zrašeliněných luk (mokřadní společenstva ostřic). Pozoruhodný výjimečně rozsáhlý komplex vlhkých prameništních a rašeliništních luk o podobné rozloze můžeme nalézt také v PR Pod Kamenným vrchem.
Další významná místa zrašeliněných luk či niv se nachází v okolí meandrů Mlýnského (Losenického) potoka, v prameništi potoka Staviště či Branteckého potoka.

2.3 Ostatní rašelinné louky

Poslední část referátu věnuji ostatním rašeliništním plochám, které náleží do povodí Sázavy, ale nenachází se již na území CHKO Žďárské vrchy. Až na PP Rašeliniště u Vintířova se opět jedná "pouze" o rašelinné louky či zrašeliněné údolní nivy přítoků Sázavy.
PP Rašeliniště u Vintířova v průměrné nadmořské výšce 610 metrů byla vyhlášena v roce 1994. Zčásti odtěžené rašeliniště s rašelinnými loukami a olšinami vzniklo na podloží pararul a svorů, které jsou v depresích překryty deluviálními sedimenty. Odtěžená místa jen ztěžka vzdorují náletům dřevin a rašeliniště (fragmenty původních společenstev vlhkých rašelinných luk) rychle zarůstá.
Všechny dále zmiňované oblasti rašelinných společenstev se nachází na území okresu Pelhřimov. Protože většina těchto rašelinných luk zasahuje do nižší nadmořské výšky (v rozmezí 500 - 600 m n. m.), nemají dostatečné podmínky (např. dostatek srážek) pro vývoj v rozsáhlejšího rašeliniště ( průměrný roční úhrn srážek dosahuje 635 - 771 mm). To je také důvod, proč se v těchto chráněných oblastech často objevují jen fragmenty přechodových rašelinišť vázané na místa se zvýšenou hladinou podzemní vody. Častěji jsou na vlhkých loukách a údolních nivách ostřice a typická společenstva olšin.
Do povodí Hejlovky spadají PR Hrachoviště (dvojice rybníků s přilehlými rašelinnými loukami a olšinami přibližně 8 km jihozápadně od Pelhřimova), enkláva vlhkých rašelinných luk v PP Rašelinná louka u Proseče - Obořiště a PR V Mezence zahrnující rašelinné louky přímo v údolí Hejlovky. Do povodí Jankovského potoka, který se s Hejlovkou spojuje ve vodní nádrži Sedlice, z níž pokračují jako Želivka do Sázavy, patří například NPP Janovský potok a PR Kadinský potok (významné lokality perlorodky říční).
Dalšími oblastmi výskytu rašelinišť jsou PP Kejtovské louky, PR Údolí potoka u Dolské Myslivny, PR Rybník Pařez, kde jsou v údolí Meziklaského potoka fluviální sedimenty a PR Havranka náležící do okresu Havlíčkův Brod, avšak zde se jedná pouze o "mírný přechod k rašelinným loukám."

3. Ochrana rašelinišť

Protože rašeliniště (nejen v povodí Sázavy) nejsou příliš častý jevem, vzbuzují svou výjimečností ochranářské zájmy. To je důvod, proč veškeré tyto oblasti, ať už vrchovištní rašeliniště v CHKO Žďárské vrchy či jen ostatní rašelinné louky a zrašeliněné nivy meandrujících potoků, spadají pod chráněné PP a PR. Všechna disponují množstvím živočišný a rostlinných druhů vázaných na podmínky vlhkých stanovišť - např. jedinečný výskyt borovice blatky v NPR Dářko. Ovšem tato území lákají také dřeviny, které svou invazí způsobují zarůstání rašelinišť a předmětem ochrany je potom nežádoucí vegetaci odstraňovat např. kosením luk, či omezit její rozšiřování. Mezi problémové rostliny tak na některých místech (PR Rybník Pařez) patří např. olše lepkavá či vrba ušatá. Kořeny dřevin totiž způsobí snížení hladiny podzemní vody a tím dojde k zániku rašeliniště.
Nakonec vývoj rašelinišť ovlivnil také člověk těžbou rašeliny jakožto významné energetické suroviny, zejména v 60. a 70. letech 20. století. Některá rašeliniště (Radostínské rašeliniště) však i po nešetrném zásahu člověka začala sekundárně sukcesně zarůstat rašelinnými společenstvy.

Zdroje

Čech, L., Šumpich, J, Zabloudil V. a kol (2002): Jihlavsko. In: Mackovcin, P., Sedlacek,M. (eds.): Chráněna uzemi CR, svazek VII. Agentura ochrany přírody a krajiny CR a ekocentrum Brno, Praha, 528 str.

Hlava v písku

9. června 2009 v 0:22 | Miss Blanche |  Miss Blanche
Asi bych měla strčit hlavu do písku a dělat, že nejsem. Dneska je divnej den. Asi erupce na slunci. Potkala jsem na ulici růžovýho slona, kterej za mě udělal zkoušku a než jsem mu stačila poděkovat, šel dál. Naproti v ulici mňoukala kočka, že má hlad. Věděla jsem o ní, ale šla jsem po mostu a soustředila se na prameny větru, jenž byly příčinou mého klopýtání o vlastní nohavice. Kolikrát jsem se ve snách vznášela nad věžemi, jimiž mě uchvátila Její krása? Nevím. Často jsem tudy šla, když jsem milovala a nechtěla přestat být milována, v duchu jsem objímala ty dvě věže, jež se mi tolikrát připletly do lehkomyslných veršů. Chodila jsem tudy, i když jsem nenáviděla svět. Proklínala jsem samu sebe až za hrob, až za nirvánu, jíž určitě nedosáhnu. Alespoň ne v tomhle životě. Kolikrát jsem tudy projela v nočním autobuse, abych se za rozbřesku vracela v terénní Hondě s nálepkou na čele: "lehká děva." Dobře, s nápisem "zaprodala jsem se ďáblu, kterého miluji"?

Občas mám pocit, že bych měla strčit hlavu do písku, už jen pro to deja vu, které mě děsí. Ležel jsi vedle mě a já si myslela, že je to sen. Ráno jsem se zasmála vlastní naivitě, sebelítosti a roztahování nohou. Za měsíc jsem seděla v nočním autobuse, jehož kola smáčela své duše v mojí utopii. V utopii, kterou jsem si jen nechtěně vysnila. Abys mě mohl obejmout a prožil pár orgasmů.

Nikdy se nedozvím proč.

Vím to, nikdo mi nemusí říkat, že to chce nechat být. Že čas ohlodá svým zubem zbytky okoralého chleba, který jsem včera zapomněla hodit krysám. Že láska je kurva (Amores perros) a že mám podle statistik naději na dožítí 79 let. On jen 74. Ale je o třicet jedna let starší.

Kde je ten písek? Už to nevydržím.

Edice a její členky bodují

2. června 2009 v 0:31 | Iréne |  Irène
Drahé dámy,
s nesmírným potěšením se Vám musím pochlubit, že jsem já, jakožto já, vyhrála v literární soutěži Odemykání 2009 1. cenu za prózu za dílo Lolita a 1.cenu za poezii za výbor básní: Všední, Kočičí, Dilema, Když na mém nebi bouří, Poslední sbohem a Dojem.
Pakliže by někdo měl zájem se zúčastnit zároveň i hudebního festivalu, který celou soutěž doprovází, bude mu to umožněno v sobotu 6.6.2009 v Horních Beřkovicích od 12:30. S tím, že já vystoupím na pódium kolem 14. hodiny (doufejme že ještě střízlivá a se sofistikovaným projevem:-D).
S pozdravem Iréne.:-*