Únor 2009

Beránčí

27. února 2009 v 22:04 | Iréne |  Poetické zákoutí
Je zima
bez beránků,

když krájím pocity
vzdálené o šířku parapetu.

Rozbalím stopy ve sněhu
zarostlé trávou.

Ne všechny cesty vedou...

A nebe ztemnělo

9. února 2009 v 21:55 | Božka (ale stydim se za tento odpad...) |  Poetické zákoutí
A nebe ztemnělo černými mračny,
když slza kanula na líci
a já...já již
zemřela,

když jsi mě začal milovat.

Když nebe ztemnělo černými mračny,
slza na líci kanula
a moje duše vzplanula
touhou pro to, co nesmí se slibovat.

A nebe temné jak uhel
z ohně, co ve mně jsi
vzkřísil
a já...já již zemřela,
tenkrát, když sis mě
VYSNIL.

A nebe jak uhel temné
Přišel sis pro mě
a já...já plna ohně
nechtěla litovat!

V zrcadlech

3. února 2009 v 18:27 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Kolik dnů jsem si vysnila?
Pro svojí bláhovost v obilných klasech
slyším jen mrtvého šakala.
A tvoje ruka tonula v mých vlasech...

V těch zrcadlech,
když struny zněly temně,
já nevěřila,
že topil jsi se ...
ve mně.

Kdosi hodil kámen

2. února 2009 v 14:46 | Iréne |  Poetické zákoutí
Slunečnice zapadají
zmatené vody vylévají se z břehů
a tleskají o mrtvá těla.

Před okny sněží
a mně v polích zlátne jehličí.

( Na hladině se rozplynul obraz.)

Babylonská věž

1. února 2009 v 14:08 | Miss Blanche |  Poetické zákoutí
Moje duše stáhla své údy pod kabát tvojí naděje,
kolik životů ještě prožijeme, než přijde smrt?
Mé slzy schovaly se kdesi ve tvé tváři
a já jen němě Tebe si dala poslední hlt.

Nebe se ztratilo ve mě a já v Tobě.
Kolik peřin a snů ještě probdíme než -
mé slzy koulí se tvou tváří
a já stavím z tvé krásy Babylonskou věž.

Má duše stáhla své údy pod tvou šíji,
když srdce puklo a krev rozlila se po pokoji...
A v té věži čísi osudy se míjí,
ve věži, co ve dvou jsme si postavili...

...jen, ve třech čaj jsme tenkrát pili.