Červen 2008

(Ne) stvůrná

25. června 2008 v 15:47 | Vilhemína Ampérmetrová |  Poetické zákoutí
Vinou zkalený orkán se žene
po ztemnělých strništích mých luk,
tou magickou silou klasy němé
drásají mi každičký úd.
Z ohrad cnosti
rozlámaná stébla krás.
Z výjevu dokonalosti
prýští krev snáz.
Přes bahnitá muka mých blat,
v roztrhaných hadrech
zrakem mokvavým shlíží shůry,
krouží a drásají mi dávné rány
z močálů vybředlé stvůry.
Motám se mezi shnilými trámy
vzdušných hradeb,
namísto koruny trnová věž,
mdlý odliv posmrtných skladeb
rve mi orgány též.
Z lesa se vynořil šedý vlk,
v srdci rozžehl mi svíci,
když nebe rozčísl blesk,
jeho oči jak dvě luny bdící.

Když jaro nebylo

15. června 2008 v 9:19 | Vilhemína Ampérmetrová |  Poetické zákoutí
Gongy bojových zpěvů
rádoby prostírají koberce a trhají kvítí.
Vrátil ses z války,
avšak tlumené světlo lhavě svítí
na hrdiny bez drátěné košile,
co prošli si východní dálky.
Byly i doby,
kdy bol otvíral dveře do krajů
a duše se bála vkročit
na nejistý lem Tvých dlaní.
Snad raději rty smočit
a nepsat Ti žádná psaní.
Doby,
kdy pilo se krásu koní a rychlost vašich žen.
Z nichž zbyly jen niterné stesky rudnoucích hvězd,
nad ránem rozplynuvší se sen.
Sen, v němž vztáhl si hrubé dlaně
na poskvrněná křídla samozvaného anděla.
Teď kráčícího vratkou chůzí
a vzteky rozpáleného doběla.
Na dně půllitru tiká neznámý odraz,
který kdysi zhlédla jsem v zrcadle
a bije se trpkými chvílemi,
stálé mdle dýcha.
Není však ověnčen liliemi,
voda je tichá.
Jen uvadlý fikus zdobí prošlý žár,
když jaro nebylo
a Tys urychleně vzplál vším,
co tělo Tvé pozbylo.
Proč klepeš na můj hrad?
Tak povrchně a zdálky?
Zbývá jenom osušit zvlhlé řasy,
kdysi to byl můj sen,
teď nechci Vám již líbat šedé vlasy.

Absurdní drama II. - Pipíšek Černý (1.část)

13. června 2008 v 19:28 | Vilhemína |  Irène
Postavy: Judith
Mickeymouse
Vilhemína Ampérmetrová
přispěvatel Buzerpotok
Skate-technař
Hartusačka
Mistr
Servírky s třásněmi
Stařec o holi
Cyklerova liška
a další náhodní obyvatelé restauračního zařízení
Scéna č. 1- U hrobu Karla Hynka Máchy
Mickeymouse leží zachumlaný na lavičce ve spacáku po boku Vilhemíny Ampérmetrové a hrobu Milady Horákové, z něhož mu akorát vyčuhují dvě černá masitá ouška a hořící cigareta.Vilhemína se nachází o pár hřbitovních bloků dál, jak jinak než ve svítivě zelených kalhotech s flaškou červenýho.
Mickeymouse: Vilhemíno?
Vilhemína: Mickeymousi?
Mickeymouse: Judith?
Vilhemína: Judith tu není.
Najednou se něco mihlo před září reflektorů osvětlujících monumentální katedrálu Petra a Pavla. Nějaké malé chundeláté zvířátko naokamžik způsobilo zatmění pomyslného měsíce a pak se ztratilo někde Vilhemíně mezi nohama.
Mickeymouse: Nebyla to cyklerova liška? Otázal se a pak jen nevěřícně zíral na Ampérmetrovou, kterak si omylem propálila světle zelené kalhoty.
Ampérmetrová: Karle, nechceš buřta!!!? Zahalekala z plných plic, až ozvěna jejího elektřinou napájeného hlasu vyzývavě bubnovala o víka rakví.
Scéna č. 2- Autorské čtení přispěvatele Buzerpotoka
Mickeymouse obchází všechny počítače v PC učebně, střídavě se přihlašuje a odhlašuje, aby mohl hlasovat v anketě na stránkách Edice prostě v pohodě s názvem: ,, Jaká příjmení poneseme na poštovních stránkách." A na jedno vzpružené ucho poslouchá autorské čtení přispěvatele Buzerpotoka.
Mickeymouse: Černý, Černý, Černý
Buzerpotok (utopený v buzermoři na Pohlavním nádraží): Nyní jedná má báseň s názvem, ,,Když na mém nebi bouří"
Mickeymouse: Černý, Černý
Buzerpotok (v buzermoři): Mraky klesly na hladinu,
nebe rozvířily drobné kapky
soustředné kružnice,
v nichž upíjím se do vln.

Ani bys nerozeznal
nebe od země,
když vše splynulo
v šedou clonu deště.

Pod prahem Ti protéká voda
………………………..
………………………..
Scéna č. 3- U metra
Judith sedí rozcapená na bledě modré lavičce u metra Opatov, cigáro ne a ne se odlepit od pysku a pozoruje, jak na ní nějaký pán pomrkává. Když přistoupí blíže, shledá, že má na hlavě jakýsi zkosený čtyřúhelníkový ornament a mikinu s nápisem Fishbone.
Skate-technař: Jako fakt hezký kalhoty, kámo.
Judith ( procedí mezi zuby): Díky. Rozapčitě si složí ruce do klína a klouže poheldem po svých žlutých elasťáčcích.
Skate-technař ( úlisně a úchylně): Ty můj žluťoučký kanárku, ošukám tě ve spánku.
Ještě než se Judith zmohla na prudký výkop vpřed a připravení hemenexu on-line, přibelhal se k nim jakýsi stařec o holi. Obličej měl zbrázděný vějíři vrásek, ušpiněný, nehty dlouhé a plesnivé, ústa mu zdobil skutečně pár zčernalých zubů a na růžové lebce měl naraženou rádiovku. Když dorazil až k Judith a Skate-technařovi, opřel se o hůl tak, že mu horní polovina s dolní svírala ani ne tupý, ani ne ostrý, leč pravý úhel. Začal divoce třást holí a vydávat kvílivé steny.
Stařec: Almužničku, almužničku.
Skate-technař ( nelibě se odtáhl a pronesl): No to teda nevím, kámo, máš alespoň Nový prostor.
Stařec: Almužničku, almužničku.
Judith dělala, že se jí celá ta pozoruhodná podívaná netýká a zírala kamsi hore dole. Najednou se k nim přišourala nějaká babice Hartusačice.
Babice Hartusačice: Slečno, já nechci soudit, abych nebyla sama souzena.
Stařec: Almužničku, almužničku.
Judith: Něco tu klítí.
Babice Hartusačice: Já kouřila celý život.
Skate-technař: To k tomu patří.
Babice Hartusačice: Mojí matce uřezaly nohy před tím, než zemřela, jak se jí ucpaly cévy.
Judith: Svatá prostato.
Stařec: Almužničku, almužničku.
Mickeymouse ( z PC učebny): Černý, Černý

Absurdní drama II. - Pipíšek Černý

13. června 2008 v 19:27 | Vilhemína |  Irène
Scéna č. 4- Kafé bar Opatov
Vilhemína vejde do baru Opatov, černý plášť za ni vlaje jako za temným nočním ampérmetrem. U vchodu ji však zmrazí pár sekuriťáků s dotazem:,,Obřezán- neobřezán" a krátce na to servírky, které mají v blonďatých vlasech zapíchnuté barevné třásně a deštníčky.
Servírka: Dobrý večer.
V. Ampérmetrová: Kráásný dobrý večer, krááásný nový účes. Prudká elegance. A pak se odporoučí ke stolu, kde na ni již čeká sedící Judith.
V.Ampérmetrová: Nezvedej bandasku svou, ať o futro nebřinkneš.
Judith: Tě péro, draku. A nevěřícně zírá prosklenou stěnou ven, do níž mlátil stařec holí a halekal: Almužničku, almužničku.
Servírka ( s třásněmi ve vlasech): Práníčko?
V. Ampérmetrová: Dvanáctku
Servírka: Vám ty dvanáctky nějak jedou?
V. Ampérmetrová: Nu, asi jako sbormistru Kulínskému.
Obtloustlá pani u vedlejšího stolu dopila druhou sklenku červeného a ducla jí kebule o stůl.
Servírka: Ať hajá.
Stařec: Almužničku, almužničku.
Judith: Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky.
Pani se svalila pod stůl ve stejném okamžiku, kdy do lokálu vrthla Hartusačka v doprovodu vysokého asketického mladíka v černém klobouku. Ten na dotaz ,,Obřezán- neobřezán" jen vztyčil dlaň k pozdravu a než si dosedl, zapálil si ženskou rukou cigaretu.
Servírka ( stále s třásněmi ve vlasech): Dobrý den, co si dáte?
Mladík v klobouku: Sofistikovaněji byste to zformulovat nemohla
Servírka (rozpomenuvší si na jeden starý vtip): 2x + konstanta.
Hartusačka: Utopence.
Judith (ze záchodu): Žbluňk a už tam byl.
Stařec (stále s holí za oknem): Almužničku, Almužničku.
Mickeymouse ( z PC učebny): Černý, Černý
Servírka přináší Hartusačce utopence a přitom s nevinným úsměvem klouže ve strnulé tváři Mistrova předjaří. Mistr si však jen přehodil nožku přes nožku a pak se obrátil k Hartusačce, která si máchala cíp šátku v octu a žužlala si vlasy s utopencem.
Mistr: Dělal jsem to i v antikvariátu.
Odněkud z kafé baru se ozve: Já dokonce i v křoví.
Vilhemína Ampérmetrová: Já i s plyšovou žirafou.
Hartusačka si uslintla do výstřihu a s plnou pusou spustila: Tak vy máte jako zájem o tu brigádu, jo?
Mistr ( již vysvlečen do bílého trika ): To nebylo Nietzchanské vyjadřování.
Hartusačka: No, já taky nejsem jižanka.
Mistr: Ano? Rázným gestem sejmul klobouk z hlavy a obnažil ulízlou patku. Pak cukl hlavou na stranu, odvál kouř a pak mírně znechuceně pohlédl na Hartusačku.
Do kafé baru Opatov vtrhl další muž v klobuku s odpovědí ,, Ani obřezán, ani neobřezán." Koneckonců nebyl ani tlustý,ani střízlík, docela pěkný a trochu Róm. V náruči nesl kyticí růží a se směsným pološklebem začal obcházet stoly a květiny nabízet.. Zastavil se před Mistrem a hartusačkou, která likvidovala utopence a pochlebovačně spustil:
Trochu Róm: Mladý pane, nechcete pro dámu řůži?
Mistr jen zavřel oči, prudce sevřel rty, až mu zesinaly a odmítavě zavrtěl hlavou. Pak Trochu Róm vyšel do druhého patra kafé baru Opatov v naději, že snad zde někoho obalamutí a nebude muset prodávat Nový prostor se starcem, který vytrvale a usilovně mlátil holí, až se servírkám chvěly třásně ve vlasech. Avšak zrovna natrefil na Judith, kterak vylézá ze záchoda s palmou na hlavě a toaleťákem v ruce.
Trochu Róm: Dobrý večer, máte nějakou potřebu?
Vyděšená Judith se obrátila o 180 stupňů a zalezla znovu do místnosti nejvyšší potřeby.
Judith: Ne, s váma určitě ne! Stačila ještě zavřísknout, než za sebou flákla dveřma a otočila klíčem v zámku.
Vilhemína Ampérmetrová stačila za tu dobu pozřít ještě několik piv a Mickeymouse hlasovat v další anketě na nesmrtelných stránkách Edice prostě v pohodě tentokráte s názvem: Čeho se nejvíce bojíme? Pochopitelně, že myší packou klikal na odpověď: Nezazpívá.
Judith (vracející se ze záchoda se vzpruženými….vzpružený palci na obou rukách): Báječné
V. Ampérmetrová: Škyt
Hartusačka: Takže s váma teda počítám v podělí v osm na Florenci
Mistr: Ano, a co přesně to obnáší?
Hartusačka: Coby, mladej, budeš dřepět za vokýnkem a vybírat prachy na veřejnym vecku.
Mistr: To je ale asi o-o-o-omyl
Hartusačka nevrle zabručela, spolkla poslední kousek utopence, poté vstala a vytáhla z pochvy meč, ačkoliv nemluvila o boji.
Vilhemína Ampérmetrová zajiskřila obvodem: Budou se sekat pipíšci.
Hartusačka se napřáhla mečem jako holí a než se Mistr nadál, růžovějící stvůrka se mihla vzduchem před jeho zraky a dopadla k popelníku před Ampérmetrovou.
Vilhemína: Jé, třeba to pískne. A posadila se na něj.
Mistr cítil nutkání a palčivou bolest v rozkroku.
Mickeymouse mezitím rejdil po PC učebně jak bez ocásku, protože spadla síť a vztehle mlátil do klávesnice.
Mickeymouse: Nezazpívá, nezazpívá.
Přispěvatel Buzerpotok( dokončující autorské čtení): Pod prahem Ti protéká voda
a Ty bojíš se otevřít,
víš, že bych tam
Judith ( stále z café baru Opatov): Srala!!!!!!
Scéna č. 5- Restaurace Na Kokosu (o pár makroskopických okamžiků později)
Mickemouse hledí kamsi přes hory daleké, králíkarny vysoké a půllitry hluboké, Vilhemína přes popelníky zaseté, básně prokleté a Maďary zasraté.A všude kolem se rozprostírá nostalgické ticho.
Judith: Včera má svátek Vilém.
Nostalgické ticho
Nostalgické ticho
Judith: Připadám si jako v absurdním dramatu.
Vilemína Ampérmetrová: hurónský smích
Opona

Povídka o Mapě

9. června 2008 v 18:00 | Božka |  Sci-fi a fantasy
Bylo nebylo za devatero Lamberty a devatero Mercatory, za sečným válcem a tečným kuželem, žila jedna úhlojevná Mapa. Bydlela v útulné azimutální stereografické projekci, která jí nezkreslovala pouze délky podle rovnoběžek. Mapě se však tento způsob kartografického zobrazení zdál příliš zkreslující, a tak se jednoho dne rozhodla, že dojde na poradu za panem Postelem.
Pan Postel bydlel nedaleko gnómonické a ortografické projekce, proto si Mapa na cestu sbalila malý batůžek s matematickými prvky a vyrazila. Když došla do malebného Behrmannova sečného válcového údolí, vydala se po třicáté délkojevné rovnoběžce přímo k panu Postelovi.
Pan Postel se zrovna opíjel svými délkojevnými poledníky, pročež byl Mapě schopen poradit jen to, aby přebrodila čtvercové plochojevné zobrazení a rovnoběžka odmocnina ze dvou lomeno pí jí pak dovede přímo k Marinově hoře.
Mapa s malým měřítkem, avšak hustou sítí geodetických bodů ještě téhož dne dorazila k mistru Marinovi. Ten jí pozval na šálek Wetchova čaje a nechal jí přespat na svém znakovém klíči plném bodových, liniových a areálových znaků. Ráno jí poradil, aby se vydala ze Ptolemaiem, jehož moudrý kužel je znalý i jazyka mapy a jeho osmi aspektů.
Touha po syntaktickém, sémantickém, sygmatickém i pragmatickém aspektu ji hnala stále kupředu. Po poledni druhého dne potkala Klaudyánovu mapu Čech, jak si to šine přes kopečkovou metodu týmž směrem, avšak se zájmem o specifické nikoli optické aspekty jazyka mapy.
Odpoledne obě mapy dorazily k Ptolemaiovi. Klaudyánovu mapy poslal raději hned k vyšetření kvůli opticko-psychologickým jevům jejích barev a Mapu podrobil následujícímu výběru: Buď může mít délkojevné jen poledníky, nebo u pana De l'Isla získá i délkojevné rovnoběžky, anebo obětuje svůj tematický obsyh na úkor konceptuální generalizace, aby navštívila pana Křováky a Gausse s Krügerem. Mapa se rozhodla pro druhou variantu a poté, co jí Ptolemaios pomocí cenzu a normativu zgeneralizoval, vydala se na závěrečnou cestu trnitým Hammerem a Aitovovem.
Na Eckertově louce stál dům, který nechal roku 1772 postavit Lambert. V něm bydleli tři zmíněná úhlojevná geodetická zobrazení.
Mapa však vyerpáním z cesty přes Grintenovo pohoří přesáhla své grafické měřítko a nemohla již nikdy dojít cíle...